V zajetí legendy
Asfalt je zalitý září zapadajícího slunce. I přes pokročilou hodinu jsou ale ochozy závodního okruhu plné dychtivých diváků. Návštěvníci, mechanici, závodníci, zkrátka úplně všichni jsou v zajetí legendy. Legendy jménem 24 hodin Le Mans. Od roku 1999 je její součástí také Audi.
Slavný vytrvalostní závod se poprvé jel v roce 1923. Paradoxně v tomto klání nejde pouze o rychlost. Závodní speciály musí vydržet extrémní zátěž, a proto je velký důraz kladen na technickou stránku věci. Výrobci aut se tak nemuseli předhánět v rychlosti svých vozů, ale ve spolehlivosti. Závodní trať de la Sarthe poblíž Le Mans v regionu Paysde- la-Loire, 216 km jihozápadně od Paříže, je tvořena veřejnými silnicemi. I to je pro týmy odlišností oproti jiným závodům. Povrch trati nemá žádnou speciální údržbu. Konstruktéři s tím proto musejí počítat a stavět co možná nejspolehlivější a nejodolnější součásti. Tak, aby mechanici v boxech trávili případnými opravami vozů co možná nejméně času.
Tragédie roku 1955
V roce 1936 se závod nejel kvůli generální stávce ve Francii. Další přerušení přinesla až druhá světová válka. Válečné běsnění Adolfa Hitlera neumožnilo konání závodu od roku 1940 až do roku 1948. Závodníci se tak mohli na trať vrátit až v roce 1949, kdy byla dokončena rekonstrukce.
V průběhu času se měnila pravidla, vyvíjely se stále dokonalejší vozy, jejichž rychlost se stále zvyšovala. Automobilky se předháněly v podpoře svých továrních týmů. Soutěživost nakonec vedla v roce 1955 k jedné z největších tragédií v motoristickém sportu. Nehodě předcházela nepřehledná situace kvůli prudkému brzdění Mikea Hawthorna. Pilot Pierre Levegh tehdy nestačil dostatečně rychle zareagovat a naboural do vozu před sebou. V tom okamžiku se jeho auto dostalo do kontaktu se svodidly, vzlétlo a explodovalo. Hořící trosky vozu vlétly do davu diváků. Zahynulo 84 lidí včetně Levegha a dalších 120 jich bylo zraněno.
Paradoxem je, že na nehodě měl určitý podíl viny technický pokrok. V roce 1955 se totiž na trati objevily vozy s kotoučovými brzdami. V závodním poli ale byly také vozy s bubnovými brzdami. Právě to bylo s největší pravděpodobností jednou z hlavních příčin kolize.
Úspěchy čtyř kruhů
Ingolstadtská automobilka Audi poprvé vstoupila do závodu v roce 1999. Na první triumf nečekala dlouho. Hned následující rok posádka vozu Audi R8 ve složení Frank Biela (Něm.), Emanuele Pirro (Ital.) a Tom Kirstensen zvítězila. Vavřín pro vítěze získali i v dalších dvou letech. V roce 2003 první místo vybojovala další značka skupiny Volkswagen. Za volantem vozu Bentley Speed 8 GT, které mělo motor TFSI vyvinutý oddělením Audi Sport, byl mimo jiné opět Kirstensen. Tento Dán je aktuálně nejúspěšnějším pilotem v historii závodu. Osmkrát z 15 startů se radoval z prvního místa. Na stupních vítězů stál celkem dvanáctkrát. Bentley slavilo své úspěchy na konci 20. let minulého století, kdy vyhrálo pětkrát. Několik úspěchů má na svém kontě také další koncernová značka Bugatti. Ale současnost je zcela v rukách Audi.
Piloti týmu Audi si pro nejcennější trofej dojeli v Audi R8 ještě dvakrát v letech 2004 a 2005. A opět u toho byl Kirstensen. Následující tři roky patřily nástupci R8, novému Audi R10 TDI. Ano! V roce 2006 to bylo poprvé, kdy jako první do cíle dojel vůz s dieselovým motorem. S roční přestávkou se Audi opět vrátilo na první místo s vozem Audi R15 TDI plus. Audi obsadila první tři místa – stejně jako v letech 2000, 2002 a 2004.
Letošní závod se pro Audi nevyvíjel vůbec dobře. Na trati byly tři vozy Audi R18 TDI. Už v první hodině závodu havaroval Allan McNish. V noční fázi čtyřiadvacetihodinovky přišla další rána. Mike Rockenfeller, který se loni stal ve svých 26 letech nejmladším vítězem závodu, také naboural. Ve hře tak zůstávala jen posádka Marcel Fässler, André Lotterer a Benoit Treluyer. Soupeři vycítili šanci a začali osamělé Audi R18 TDI stíhat. Na konci závodu se ale v Audi mohli opět radovat z vítězství o 13,8 vteřiny. Sice to bylo vítězství s nejtěsnějším rozdílem v historii soutěže, ale Audi ukázalo, že v současnosti s ním jen stěží někdo srovná krok.
