Monika Absolonová: Auto je pro mě domov na kolečkách

O ženách se říká, že mají rády silné vozy. Jak jste na tom vy?
Mám ráda hlavně praktické a bezpečné vozy. Rychlé být úplně nemusí. Nejsem žádná závodnice.

Jak dlouho vlastníte řidičský průkaz?
Řidičák mám už patnáct let.

A jak vzpomínáte na autoškolu?
Přiznám se, že jsem ji dělala dvakrát. Poprvé mi úplně nevyhovovaly vyučovací metody pana instruktora – jet v pátek ve špičce, když neumíte řídit, do centra a blokovat dopravu, to bylo na mě vážně moc (smích).

To muselo být pro začátečnici stresující…
Změnila jsem instruktora, který mě po jedenácti jízdách pustil ke zkouškám, které jsem hned udělala. Od té doby řídím vlastně denně. Před půl rokem jsem byla v pořadu Autoškola národa a vyhrála ji.

Některé ženy se bojí parkovat, míváte s tím problém, nebo naopak?
Parkování není ani můj koníček, ale pomáhá mi parkovací systém. Miluju techniku.

Považujete se za dobrou řidičku?
Považuju se za slušnou řidičku. Nikdy nevíte, co se může stát. Každopádně nerada riskuju, jak v životě, tak za volantem.

Jezdíte po Praze někdy hromadnou dopravou?
MHD jsem jezdila denně do svých dvaceti let. Od té doby, co řídím, ji využívám málo, a proto to mám vždycky jako výlet. Rozhodně MHD šetří čas. Nejste v zácpě, nehledáte místo na parkování a můžete si číst. Ale v autě máte soukromí.

Cestujete všeobecně ráda autem?
Já všeobecně ráda cestuju a je jedno, jakým dopravním prostředkem. Když autem, tak ráda řídím sama. Také ráda jezdím s bráchou, protože se s ním nikdy nebojím. Řídí opravdu skvěle.

Každý občas udělá dopravní přestupek. Pomáhá vám známá tvář?
Někdy ano. Ale já mívám problém pouze s parkováním v centru Prahy, asi jako každý, kdo tam často jezdí.

Jakou nejvyšší pokutu jste kdy dostala a za co?
Nejvyšší asi dva tisíce korun za překročení povolené rychlosti, a to prosím o 8 kilometrů ve dvě hodiny ráno, když jsem jela z vystoupení, na místě, kde nikdy nikdo není. Chápu, že se to nemá, ale v tomhle případě mi to přišlo fakt moc.

Kolik vozů už jste vlastnila?
Celkem pět. Byly mezi nimi například VW Polo, Audi A3 nebo VW Touareg.

Dokážete si sama vyměnit prasklou pneumatiku?
Bohužel ne.

Jezdila jste někdy stopem?
Nikdy, jak už jsem říkala, nerada riskuju…

Co pro vás auto znamená, dokázala byste se bez něj obejít?
To víte, že by to bez auta šlo. Ale hůř. Pro mě je auto nejen dopravní prostředek, ale vlastně domov na kolečkách. Když jezdím na vystoupení a brácha řídí, mám z auta obývák, protože si s tanečnicemi povídáme a pouštíme hudbu, nebo mám z auta jídelnu, protože pořád něco jíme, i ložnici, protože cestou zpět spíme. Někdy je auto taky šatna, kancelář či zkušebna. Nejvíc se toho naučím sama v autě.

Vaše hlavní profese je zpívání. Kde vás mohou vaši fanoušci vidět?
Momentálně zkoušíme v Hudebním divadle Karlín americký muzikál Vražda za oponou, režíruje to Antonín Procházka a je to moc milá komediální věc. Pak mě čeká Funny girl v divadle v Ústí nad Labem pod taktovkou Lumíra Olšovského. Dále mě čeká činohra Světáci a Den na zkoušku pod divadelní společností Háta. A pak se už po několikáté vrací Dracula v Divadle Hybernia.

Loni jste se zúčastnila taneční soutěže StarDance. Kdy jste si byla naposledy zatančit s kamarádkami?
Jéé, tak to nevím. Ačkoliv to ve StarDance nevypadalo, já nejsem žádná dobrá tanečnice (smích).

A s kým jste si tedy naposledy dobře zatancovala?
Naposledy jsem si dobře zatancovala právě se svým tanečním partnerem ze StarDance Vaškem Masarykem na koncertě v Hybernii. S ním mi to jde líp.

Máte nějakou neřest?
Pochopitelně mám. Můj zlozvyk je kouření.

Míváte i po letech na jevišti trému?
Trému mám stále. Myslela jsem, že mě s věkem a zkušenostmi opustí. Ale bohužel ji to, potvoru, se mnou asi baví. Mě s ní ne, ale naučila jsem se s ní žít.

---

Předchozí Další